Luxmetr LM-120. Pro výsledky z první ruky
Autor: Jan Robenek, 25. červenec 2022
Když v roce 1950 stála společnost Amprobe u zrodu úplně prvního klešťového měřidla, mohla si jen domýšlet, jak dalece svým patentem ovlivní svět měřicí techniky. To její přístroje nic nehádají. Dokonce ani po sedmdesáti letech.
Pro vše, co svítí
Jedním z produktů od firmy Beha-Amprobe, spadající nyní pod Fluke, je také luxmetr LM-120. Zařízení poslouží při měření ve viditelné části spektra zářivek, halogenidových výbojek, vysokotlakých sodíkových zdrojů nebo např. vláknových žárovek. Právě pro posledně zmiňované zdroje světla jej výrobce s německo-americkými kořeny rovněž kalibruje a může tak dle přebalu dosahovat přesnosti až ±3 %. Příp. již od ±5 %, vycházíte-li z přiloženého návodu, který místo 2854 K uvádí o dva stupně více. Systém s křemíkovou fotodiodou a filtrem vzorkuje 2,5krát za vteřinu a na svých pěti rozsazích, které lze ručně i přepínat, vyhodnotí až 200 000 luxů.
Přístroj není vůbec velký a pevně sedí jak na stativu, tak i v ruce. Svévolné pohyby totiž znemožňují členité gumové boky. Bude jen potřeba „skousnout“ pevně vyvedený kabel v místě, na které si činí nároky palec pravé ruky. Kroucený vodič je dostatečně tuhý, ochotně drží tvar a po natažení dovoluje vnějšímu senzoru s krytkou pracovat i více než metr od zařízení. Nějakou základnu pro odkládání snímače však budete hledat marně. Luxmetr pohání 9V baterie, jejíž výměna je vzorem jednoduchosti. Jen kdyby u téhož krycího plastového dílu nedocházelo stejně snadno k odklopení také při běžné manipulaci s měřidlem. Zbylé části robustního těla již naštěstí fixují čtyři křížové šrouby a další dva pak ještě jistí samotný snímač.
Červená znamená měř
Jednotlivé segmenty LCD jsou v případě luxmetru LM-120 dostatečně vysoké a z displeje, který kromě průhledného plexi nemá žádnou vystupující mechanickou ochranu, se tak pohodlně odečítá. Ovšem pouze za přítomnosti vnějšího zdroje světla, protože vlastní podsvícení výrobce nenabízí. Stejný zobrazovač používají v Beha-Amprobe zřejmě i v jiných zařízeních a jeho nemalá část s vlastními motivy proto zůstává bez dalšího využití. Ale i tak je prostor pro měření docela široký a luxmetr bude pracovat při okolní teplotě +50 °C nebo i deset stupňů pod bodem mrazu. Uživatelská paměť zde ale chybí.
Z přední části přístroje laděného v odstínech červené barvy vystupuje celkem sedm gumových tlačítek, ovšem bez možnosti jakékoli akustické signalizace. Přepínají mezi jednotkami, zmrazí čtenou hodnotu a třeba též vyčíslí maximální úrovně, nebo zase minima. Opakovaným stiskem tlačítka MAN navolíte vlastní rozsah a v případě ovládacího prvku AUTO zase vše svěřujete automatice. Místo se našlo také pro rychlé nulování displeje za předpokladu nasazené krytky snímače. Systém si přitom hlídá nezastíněné čidlo a dorovnání jasně zamítne. K automatickému vypnutí měřidla dochází přibližně po šesti minutách nečinnosti, pakliže tuto funkci sami nezakážete.
Bez mrzutostí
Pokud jste ale zvyklí na svižnou odezvu, pak vězte, že některá tlačítka zkrátka nepřesvědčíte ani hrubou silou. Bude proto mnohem lepší nepatrně zvolnit a vyslání povelů věnovat více času. O něco delší stisk dělá divy! Nemusí být přitom vůbec silný a zařízení překvapivě začíná pracovat přesně dle očekávání.
Light Meter LM-120 dostanete společně s koženkovým pouzdrem na zip, které spíše než ochranu řeší především otázku snadného přenášení. Zoufat ale nemusí ani technici, kteří dostanou rádi na výběr. Díky základní verzi LM-100 tak mohou ušetřit všichni ti, kdo se obejdou bez automatického přepínání rozsahů, samočinného vypínání nebo též funkce nulování. Ať se již ale rozhodnete pro jakýkoli model číslicového luxmetru Beha-Amprobe, dostanete vždy zařízení, které se rozhodně nebojí vyjít na světlo. Vždyť jeho měření má přímo v popisu práce.
AUTOR
Jan Robenek
Honzovi snad elektronika učarovala již v kolíbce. Jen tenkrát netušil, že po vystudování oboru nezůstane pouze u profesionálního vývoje, ale bude nadšeně sledovat i dění okolo sebe a lidskou řečí o všem informovat. Na internetu nebo v tištěných médiích je jako autor podepsán pod stovkami odborných článků. Miluje ostrá jídla a tvrdí, že stejně tak by měly vypadat i hrany signálu. Mezi součástkami by korunoval A/D převodník a pro svou zálibu v měřicí technice spojil své síly též s Conradem. „Víc očí víc vidí“, dodává s jiskrou v jednom z nich.
