Roco 7510170 H0 elektrická lokomotiva Re 4/4 III 43 (DCC) Elektrická lokomotiva Švýcarské jihovýchodní železnice AG (SOB

K 25. Výročí dnešního švýcarského jihovýchodního nádraží AG (SOB) Roco rozšiřuje svou skupinu Re 4/4. V roce 2001 byla tichá jihovýchodní dráha spojována s fúzí bývalé pozemní dráhy Toggenburgské a jihovýchodní dráhy. Společnost SOB provozuje síť tras o délce přibližně 111 kilometrů napříč příalpskými oblastmi od dna k Arth-Goldau. V roce 1967 obdržela jihovýchodní dráha svou první část 4/4 III, která byla označena číslem 41. Lokomotiva pochází z procesu objednávky prvních 50 Re 4/4 II SBB Lokomotiva byla dodána s jiným překladem, takže byla optimálně vhodná pro stoupání po max. 50 ‰. Maximální rychlost činila pouze 125 km/h, což je hodinová síla 200 KN. Ve srovnání s Re 4/4 II má hodinovou sílu 170 KN, maximální rychlost 140 km/h.
Golfová židle byla často označována jako Re 4/4 III u SOB, což bylo základem objednávky 20 místních lokomotiv typu Re 4/4 III švýcarskými spolkovými drahami (SBB). V letech 1983 až 85 byly SOB prodány tři z těchto lokomotiv (11351–11353) a získaly v nich pořadová čísla 42–44. Lokomotivy se nesnažily pouze žlutým nápisem ze své sesterské lokomotivy SBB, ale především také tzv. privátním reflektorem. Kromě toho byly lokomotivy v obdélníkových nárazech, aby bylo možné kyvadlové vlaky posunout. Lokomotivy byly používány pro všechny účely. V přímých rychlých vlacích mezi Romanshorem a Luzerem a od roku 1992 v klasickém předalpenu Express s jednotkovými vozy IV (EW IV) SOB, BT a SBB. Mnoho dalších úkolů převzalo čtyři lokomotivy, ať už jde o nákladní, poštovní, pilotní nebo stavební výtahy. Použití SOB ve vlastních vozidlech je mnohem širší než vlastní síť. Co was SOB Re 4/4 III také vsadilo mnohem více z vlastní sítě. V letech 1994–96 byly čtyři lokomotivy vyměněny za prototypy SBB Re 4/4 IV 10101-10104. Například se kruhový chod a lokomotivy vrátily zpět k SBB, přičemž lokomotiva 41 obdržela u SBB číslo 11350.

Tento text byl přeložen strojově.