Vše kolem svářeček: různé modely pro individuální potřeby

Autor: Conrad.cz, 19. červenec 2019

Svářečky jsou mnohostranně použitelná zařízení, která zajišťují trvalé, stabilní a zatížitelné spojení kovových materiálů působením tepla. Pomocí svářeček můžete vyrábět svařence z dílů z oceli nebo jiných kovů, případně provádět opravy, například motorových vozidel.

K čemu můžete svářečku použít

Svařování svářečkou je populární metodou spojování dílů ze stejného kovu, případně některých druhů plastů, s využitím tepla a tlaku. Svařováním jsou díly navzájem spojeny tak pevně, že je možné je opět oddělit pouze s použitím dalších nástrojů a/nebo velké síly a tepla. Odborníci proto hovoří v případě svařování o nerozebíratelném, pevném způsobu spojení.

Extrémní pevnost i při maximálním zatížení dělá ze svařování preferovanou metodu spojování dílů ve strojírenství, při výrobě ocelových konstrukcí, stavbě lodí, výrobě automobilů, stavbě potrubí a mostů, v zámečnických dílnách a v řadě dalších oborů. Na rozdíl od dílů spojených šrouby, nýty nebo čepy je možné svary „rozebrat“ pouze za cenu destrukce dílů.

Svářečku můžete využít jak doma, tak i v podniku. Vždy, když budete chtít trvale spojit dva díly ze stejného kovu, je svářečka tím vhodným nářadím. Svařovat je možné mnoho kovů běžně se vyskytujících v profesní i privátní oblasti, například nelegovanou ocel, železo, legované druhy ocelí, měď, bronz, mosaz, zinek, nerezovou ocel, lehké kovy, jako je hliník a jeho slitiny, plechy a tenké plechy. Svářečka se proto hodí pro uživatele, kteří rádi něco kutí, opravují nebo tvoří.

Moderní svářečky se vyznačují jednoduchým použitím, rychlým zprovozněním a vysokým bezpečnostním standardem. K nejvýznamnějším výrobcům svářeček a svářecí techniky patří GYS, Einhell, ElektronAix, Greggersen, Lorch, TECHNOLIT, TELWIN a Trafimet.

Jak funguje svářečka?

Svařování kovů pomocí svářeček je založeno na principu tavného spojování. Dílce jsou spojeny přivedením tepla, přičemž pro vytváření tohoto tepla jsou používány různé způsoby, většinou na bázi plynu nebo elektrické energie. Externí energii přemění svářečka na bodově působící tepelnou energii.

Teplem jsou oba spojované materiály v místě spoje roztaveny. Většina svářeček přitom využívá i tavné svářecí (přídavné) materiály ve formě tyčových elektrod nebo drátu. Ztuhnutím roztaveného kovu dojde k vytvoření požadovaného spoje.

Svářečky jsou skutečně víceúčelové: Jsou schopné vytvářet bodové svary, například pro zafixování plechů – i dlouhé svary, vznikající při vedení funkčního dílu svářečky podél spáry mezi spojovanými díly. Vedle dobré svářečky je pro provádění svarů odpovídajících vašim představám potřebná ještě trocha cviku.

Kromě přístrojů pro pevné spojování dílů patří do kategorie svářeček i přístroje, které slouží naopak k dělení kovových předmětů, například plazmové hořáky.

Co je pro svařování potřebné?

Pro svařování kovů všeho druhu potřebujete především svářečku nazývanou rovněž svářecí zařízení, vhodný spotřební materiál, jako jsou svářecí elektrody, plyn a svářecí dráty, kromě toho pak i osobní ochranné prostředky. Jako příslušenství svářečky budete potřebovat v závislosti na používané metodě svařování obvykle kladivo na strusku, separační prostředky pro svařování, elektrické nebo plynové trysky, prostředky na kontrolu přítomnosti trhlinek, kontaktní trubičky a zemnící svorky. Doporučené jsou rovněž šroubové svěrky pro zafixování dílů během svařování.

Důležitými body při svařování je rovněž příprava pro svar a konečná úprava místa svaru. K tomu se hodí brusky – například úhlové s řeznými nebo hrubovacími kotouči na kovy, pilníky a drátěné kartáče. Pro svařování malých dílů je vhodnou pomůckou žáruvzdorný a výškově nastavitelný pracovní stůl nebo dílenský stůl se svěrákem.

Jaké svářečky existují?

Existuje více metod svařování, proto můžete rovněž vybírat z různých svářeček. V hobby oblasti, u řemeslníků, na stavbách, ale i v průmyslu je nejběžnější metodou svařování oceli elektrické svařování a svařování v ochranné atmosféře.

To, jaký přístroj je pro vás ten nejvhodnější, závisí na materiálech, které chcete svařovat, a na místě použití svářečky. Proto si předem rozmyslete, jaké kovy a s jakou tloušťkou materiálu budete převážně svařovat.

Elektrodová svářečka nebo oblouková svářečka je založena na nejvýhodnější a relativně i nejjednodušší metodě vzájemného svařování kovových dílů. Elektrodové svářečky pracují se dvěma póly: jeden zastupuje zemnicí svorka připojená k nelakovanému povrchu dílu, druhý pak držák s tyčovou elektrodou (MMA), která je svářečem vedena v trase svaru. Přitom vzniká elektrický oblouk, jehož vysokou teplotou dochází k odhořívání pláště elektrody. Z tohoto pláště vzniká ochranný plynový obal a vrstva strusky na svaru, kterými je svarový kov chráněn před vnějšími vlivy.

Elektroda (MMA) sama slouží jako přídavný (svářecí) materiál. V závislosti na oblasti použití a materiálu dílců je možné vybírat z mnoha provedení elektrod s různou délkou a pláštěm. Po ztuhnutí roztaveného kovu je struska odstraněna.

Invertorové svářečky využívají svářecí invertor. Ten přeměňuje proud ze sítě na přesně nastavený svářecí proud. Invertorové svářečky se vyznačují velice dobrými parametry, a jsou proto vhodné pro řadu variant elektrod.

Komponenty elektrodové svářečky: 1. tyčová elektroda, 2. obal (plášť), 3. jádro, 4. plyn/struska, 5. elektrický oblouk, 6. natavená zóna, 7. dílec
Pájení MIG představuje metodu tvrdého pájení a je používáno především při zpracování pozinkovaných plechů. Elektrický oblouk hoří mezi tavící se, kontinuálně přiváděnou pájkou ve formě drátu a dílcem. Přiváděný ochranný plyn chrání elektrický oblouk a kapalnou pájku před vlivy z okolního vzduchu.

Protože teplota tavení pájky je výrazně nižší, než je běžná teplota při svařování metodou MIG/MAG, dochází v oblasti pájení pouze k minimálnímu opalování zinkové vrstvy. Díky relativně malému zahřívání je – zejména u tenkých plechů – redukována i konečná deformace.

Komponenty páječky MIG: 1. tryska ochranného plynu, 2. elektrická tryska, 3. pájka/elektroda, 4. ochranný plyn, 5. elektrický oblouk, 6. roztavená pájka, 7. dílec
Metodou plazmového řezání je možné dělit ocel, nerezovou ocel, hliník, měď, litinu, mosaz a další kovy. Při plazmovém řezání vzniká elektrický oblouk mezi netavící se elektrodou a dílcem.

Tryskou je přiváděn tlakový vzduch nebo – vzácněji – ochranný plyn. V hořáku vzniká vysoce zahřátý plyn s vysokou energií, který je tryskou vytlačován ven, přičemž dochází současně k ionizaci vzduchu. Ionizací se stává vzduch vodivým, a vytváří tak vodivé spojení s dílcem. Ionizovaný plyn, který přenáší elektrický oblouk na dílec, je označován jako plazma. Z vysoké energetické hustoty plazmového oblouku plyne vysoká rychlost řezání.

Komponenty plazmového řezáku: 1. elektroda, 2. řezný plyn, 3. chladicí plyn, 4. plazmová tryska, 5. plazmový oblouk, 6. dílec
Svářečky pro svařování v ochranné atmosféře se liší druhem použitého plynu, buď se jedná o aktivní plyn – a pak tedy svářečky MAG – nebo o inertní plyn – a tedy svářečky MIG.

U metody MIG/MAG hoří elektrický oblouk mezi přístrojem automaticky přiváděným svářecím drátem, který zde zastupuje elektrodu, a dílcem. Samostatně přiváděný svářecí plyn chrání elektrický oblouk a zónu tavení před pronikáním okolního vzduchu. Ochranný plyn a svářecí drát jsou vybírány podle zpracovávaného základního materiálu.

Svářečky MIG používají jako plyn často argon, helium nebo směs plynů. U svařování MAG s aktivním plynem je obvyklá směs argonu, oxidu uhličitého a kyslíku. Některé svářečky navíc pracují s plněným svářecím drátem v zájmu stabilizace elektrického oblouku.

Metody MIG/MAG nabízí řadu výhod, které z nich udělaly aktuálně nejpoužívanější metody svařování. Vysoká rychlost svařování, minimální následné opracování a nízké deformace zajišťují vysokou hospodárnost. Pevnost svarů, dobré vlastnosti při svařování tenkých plechů, jednoduchá a bezpečná práce se svářečkami MIG/MAG při svařování oceli, hliníku a nerezové oceli činí tyto metody univerzálně použitelnými.

Komponenty svářečky MIG-MAG: 1. tryska ochranného plynu, 2. elektrická tryska, 3. elektroda, 4. ochranný plyn, 5. elektrický oblouk, 6. natavená zóna, 7. dílec
U metody svařování WIG – zkratka WIG znamená Wolfram – Inert – Gas – hoří elektrický oblouk mezi netavící se wolframovou elektrodou a dílcem. Elektrický oblouk u metody WIG je intenzivní a vedení elektrody je snadné. Samostatně přiváděný ochranný plyn – argon – chrání elektrický oblouk a zónu tavení před pronikáním okolního vzduchu. Pokud je to potřebné, je ručně nebo pomocí podavače přiváděn přídavný materiál (drát).

Výhody metody WIG spočívají ve snadném použití, protože vzniká pouze málo kouře a nevznikají prakticky žádné nečistoty. Svářeč tak má perfektní přehled o místě svaru a může pracovat velice přesně. Úzká zóna svařování, eliminace tavidel a elektrický oblouk bez rozstřiku kovu umožňují vytvářet přesné svary bez vměstků strusky, u kterých často není potřebná žádná další úprava.

Komponenty svářečky WIG: 1. plynová tryska, 2. wolframová elektroda, 3. ochranný plyn, 4. elektrický oblouk, 5. natavená zóna, 6. dílec

Při výběru svářečky je nutné zohlednit pracovní podmínky

Před koupí svářečky si rozmyslete, zda ji budete chtít používat i ve venkovním prostředí nebo jen v uzavřených místnostech. Elektrodové svářečky pracují s elektrodou necitlivou vůči větru, takže je s nimi možné bez problémů svařovat i venku. Oproti tomu jsou svářečky využívající ochrannou atmosféru na vítr citlivé, a jsou proto určené v první řadě k použití v interiéru. Vítr totiž odnáší ochranný plyn z místa svaru, a ten tak již není chráněn proti oxidaci.

Tipy pro výběr svářečky

Následující tipy vám pomohou vybrat svářečku vyhovující vašim potřebám:

Efektivní čas práce: Čím vyšší je efektivní čas provádění práce uvedený v popisu svářečky, tím pomalejší je svařování dílců.
Větrání: Dbejte na to, aby byla vaše nová svářečka pokud možno vybavena vestavěným odvětráváním. Ventilátor lépe odvádí vznikající teplo, a umožňuje tak delší používání bez nutnosti provádět přestávky.
Ochrana proti tepelnému přetížení: Integrovaná tepelná ochrana zabraňuje přehřátí svářečky. Pokud dojde k překročení mezní teploty, svářečka se přechodně vypne a probíhá fáze chlazení.
Stupnice nebo plynulá regulace svářecího proudu: Pomocí této praktické funkce můžete nastavit svářecí proud odpovídající zamýšlené operaci. Díky tomu je možno přizpůsobit svářečku přesně vašim potřebám.
Myslete na spotřební materiál: Spolu s novou svářečkou si optimálně objednejte i základní vybavení – viz příslušenství svářeček. Tak budete mít vše potřebné po ruce a budete moci začít hned se svařováním.

Práce s novou svářečkou

Před zahájením svařování očistěte dílce a vybavte se osobními ochrannými prostředky.

Odstranění nečistot: Odstraňte z dílců nečistoty, prach, lak, tuky a cizí tělesa. Pokud je to potřebné, zafixujte dílce na vhodném a nehořlavém podkladu.
Ukliďte pracovní oblast: Odstraňte z pracovní oblasti všechny hořlavé materiály, protože při svařování může docházet k odlétávání jisker.
Zajistěte větrání: Při svařování v uzavřených prostorách pamatujte na zajištění jejich větrání. Při svařování vznikají zdraví škodlivé páry, plyny a prach, proto musí být pracovní prostředí dostatečně větráno.
Noste ochranný oděv: Při svařování může ohrožovat vaše zdraví horko, odlétávající jiskry, intenzivní světlo elektrického oblouku a UV záření. Proto noste vedle oděvu zakrývajícího celé tělo i vhodné osobní ochranné prostředky/ochranný oděv. K osobním ochranným prostředkům při svařování patří svářečská kukla s ochranným sklem nebo ruční štít s průzorem s ochranným sklem, svářečské kožené rukavice a pracovní obuv. Zkontrolujte, zda jsou zakryté všechny části pokožky.
Chraňte přihlížející: Ani kolegové, spolupracovníci a diváci pozorující proces svařování se nesmí dívat bez odpovídající ochrany zraku do místa svaru nebo do elektrického oblouku.
Proveďte následnou kontrolu: Po dokončení svařování zkontrolujte celou pracovní oblast, abyste vyloučili nebezpečí případného požáru.

Související kategorie

Naše nabídka

Doporučené značky

Služby pro firmy